Švýcarský volejbal Vol. 3: V čem je PV lepší

Tohle by samozřejmě mohl být nekonečně dlouhý článek, neboť kvalit našeho týmu, lemovaného úspěchy ze všech stran, je nespočetné. Kde jen začít…

Tentokrát to nebudu koncipovat do bodů, bude to spíš takové delší textové srovnání.

Začneme docházkou. Ano, je to neuvěřitelné, ale je to tak. Abych ale vše uvedl na pravou míru, srovnávám zde age-adjusted docházku, tedy zhruba před pěti lety, kdy většina z nás neměla děti. Tehdy prostě všichni měli v kalendáři volejbal, a až pak byly další aktivity. Možná si pamatujete dobu, kdy měl Helvi 100% docházku. Tady to mají zhruba jako spousta lidí v PV nyní - když nemám nic jiného, tak jdu na volejbal. Trochu mě to sere, protože jsou to povětšinou mládežníci, takže bude hůř, ale za posledních pár let v PV jsem se již obrnil.

To, že v PV neztrácíme čas rozcvičkou a běháním, už jsem zmiňoval, takže teď k samotnému volejbalu. Rozhodně jsme větší svině a to naprosto ve všem. Ať už je to součást cvičení, nebo ne. V bagrování nebo jakémkoli cvičení, kde se má „svinit“, jsem tu naprosto neporazitelný, a už to se mnou ani nechtějí hrát. Jednak je to určitě způsobeno naší lepší technickou vybaveností, ale rozhodně i celkovým nastavením a zkušenostmi. Nevím, jestli je to dané i švýcarskou naturou, nebo tou naší, ale prostě to nějak neumí. Bagrování v místním podání je v podstatě pinkání si bagrem přes síť.

Když už jsme zmínili technickou vybavenost, ta je tu rozhodně na nižší úrovni v podstatě u všech činností kromě hry v pádu. Padat ale musí jen proto, že nejsou dost rychlí jako my… Například naše tradiční cvičení s lobováním do dvou pólů do diagonály je tu neproveditelné. Děláme to s prsty a bagrem, když se daří, tak přidáme lob ze země a výjimečně pak i z výskoku, ale to většinou znamená rychlý konec. Údery prostě často nemají plně pod kontrolou, nebo je nebaví dávat lehké loby. Takže naše světové rekordy v počtu přeletů přes síť jsou tu nedosažitelné. Proto jsou to taky světové rekordy, že!

V podstatě každý hráč tu má alespoň jednu činnost výrazně slabší, někteří to mají úplně naopak a mají jednu obstojnou. Trochu si říkám, jestli to není částečně i tím věkem, nebo že neměli pořádnou volejbalovou výchovu, protože u spousty činností jsou to fakt úplně základy. Typicky třeba když nejsou nahrávači a nahrává každý střední, tak téměř všichni stojí zády k síti místo bokem. Při bloku s přesunem všichni prolétají až někam za anténu, při příjmu většina skáče nebo se jinak zvláštně pohybuje…

Chyby by se opravdu daly hledat úplně v každé činnosti, ale co mi vadí asi nejvíc, je to množství nevynucených chyb a ten přístup k nim. Je tady úplně normální, že oba týmy zkazí tři lehké servisy za sebou, tým nedá tři příjmy v řadě, a nikdo se nad tím nepozastaví. Když takhle na každém dotyku míče je například 33% šance na nepřesnost, tak opravdu málo výměn vypadá hezky, natož aby byly delší. Míče zadarmo to je taky kapitola sama pro sebe… Jedna věc je nepřesnost sama, ale druhá je ten rozdíl v jejich vnímání. Je tady pár lepších hráčů, kteří ty nepřesnosti nedělají, ale ani ti nereagují na to, že zbytek týmu je dělá a v podstatě je to netrápí. U nás když někdo dá míč zadarmo na tři metry, tak už na něj míří šest zlostných pohledů (Jirka dvakrát). Přijde mi to tu jako takový ženský volejbal. V podstatě žádný stav není ztracený.

Celá hra je tedy dost neplynulá a strašně pomalá, všechno hrají kopce až pod strop, takže se pořád útočí na dvojblok. Jeden by řekl do srovnané obrany, ale ta rozhodně srovnaná není. Neblokující smečař tu často odstupuje až na poslední chvíli a každý má zažité trochu jiné postavení v obraně. Při útoku z obou kůlů žádný obránce nestojí přímo v lajně, spíše metr od lajny, částečně za blokem. Nemusím zde asi zmiňovat, že díky tomu zde sklízejí mé útoky velký úspěch.

Tedy PV je lepší téměř ve všech činnostech a jsem přesvědčen, že bychom je smázli v naprosto jakékoli sestavě.

Mohl bych se tady také dlouze rozepisovat o morálně-volních vlastnostech hráčů a nadlidské mentální odolnosti, kterou PVC oplývá, ale pro srovnání v této oblasti tu zatím nemám dost dat. S ohledem na to, že je tady většině vše jedno, tak to vypadá, že tlakem okolí také nebudou ovlivněni.

S nadšením vyhlížím také první turnaj, abych mohl porovnat i další klíčové aspekty volejbalu, ve kterých PV, ale i já mimořádně vynikáme, a to je aktivita mimo kurt. Zatím se mi podařilo vypozorovat, že neumí absolutně zacházet s kocovinou. Kocovina je tu zranění na úrovni přetržených vazů v koleni pro nás. Je možné, že s ohledem na to, že polovina týmu jsou 25-30 singles, tak v sociálních dovednostech před a po turnaji možná budou zručnější. Než Lesik teda určitě, ale to ještě budu muset podrobit zkoumání.

PS priste budou snad i fotky