PVC - ČZU 3:0

Minulý týden byl komentář k zápasu hned, tento se k tomu nikdo nemá. Ono se není čemu divit, o nemastném neslaném volejbale bez emocí se píše špatně. Tak aspoň stručně:

Zápas začal pro mě špatně. Jedu si v klidu a včas 183kou, na Hostíku mám být v 17:06. Přestože jsem byl zabrán do čtení, i tak jsem si všiml, že se autobus přestal na delší dobu pohybovat. Kouknu kolem, jsme na Průmyslové a všude okolo jedno velké parkoviště. Po dvaceti minutách stání řidič otvírá dveře, vybíhám a běžím směr Hostivař. Po dvou kilometrech nastupuji uřícen zpátky do stejného autobusu, který se mezitím propletl zácpou. Na zápas přicházím dvacet minut po začátku, zápis a registračky samozřejmě u sebe. Naštěstí zápis poskytl soupeř (ale nějaké byly i ve skříňce) a tak zápas začal včas, bez kontumace.

Přišel jsem za našeho poklidného vedení, které se podařilo vklidu dovést do vítězného konce. Sestava byla Tyky náhra, Grbič a Jirka blok, Pepino účko, Tač a Sopťa smeč, José libero, náhradník Tygr. Během prvního setu se zranil José (kotník), takže dále jsme hráli bez libera. Od druhého setu jsem pak vystřídal Sopťu na smeči.

Druhý i třetí set se podobaly prvnímu, v každém jsme si od začátku budovali náskok a v poklidu jsme dokráčeli pro vítězství.

Soupeř byl slabý, velmi slabý. Ačkoliv jsme také nehráli nic moc, stačilo podávat a dobře přijímat. Hlavně Tyky dělal soupeři svým servisem problémy, ale i ostatní bodovali. ČZU špatně přitahovalo, nemohlo tak hrát přes Jumpera a s ostatními smečaři jsme velké problémy neměli. Na útoku jsme nebyli přes slušný příjem nic moc důrazní (Jumper plus jejich účko slušně blokovali), ale on si to přinejhorším soupeř zkazil sám, stačilo mu to půjčit.

Shrnu-li, získali jsme povinné vítězství, hráli profesorsky bez nadšení a moc radosti nám to nepřineslo.

Soda