PVD-ECOS 3:2

Neměl by upadnout v zapomnění zápas ve kterém prohráváte 2:0 vstanete z mrtvých a jak Fénix z popela, vyrovnáte a nakonec vyhrajete 3:2 v tiebreaku. PVD se to podařilo.

Opět v jiné sestavě, jak je na jaře zvykem: bez Náklada, Vítka, Štefiho - ten přišel pozdě. 

První dva sety jsme se překvapivě dobře drželi až do chvíle kdy se rozhodovalo o vítězi setu. V koncovce jsme neudrželi erekci a nesložili míč. Inu klasika.

Proto byl velkým překvapením set třetí, kdy se musím opřít o slova mnohých sportovců, jež vypouštějí z úst v televizi nebo v ostatních médiích. "Jenom jsem chtěl trefit bránu", "Na co jsem šáhnul to tam šlo", "Zavřel jsem oči a napálil to". Jak říká od prváku Holub: "Když to chčije, tak to chčije".

Dlouho jsem nezažil, na té správné straně, aby hráči vybrali vše možné i nemožné v poli a na smeči jim tam spadlo cokoli. Soupeřovic dvanáctka už byla nešťastná i slovně. Bomby jsme zvedali jak Pepek Námořník - Naďák, Tač, Lesejk i ostatní, jednoručky, ramínka, rybičky vše buď rovnou k soupeři nebo nadražené na prostředek. Na smeči Sanitka pink, pink stále ometal nebo smečoval, drajvoval do prázdného místa v zóně V. Na středu Jean a Mára ťuk o pásku mezi dvojblokem, mrsk o pacičky, šup do šuplíku. Mno hezké mucheche.

Čtvrtý set se hodně podobal těm prvním dvěma, ale v předkoncovce jsme byli lepší a měli náskok. Jenže najednou zase plný trenky a to se blbě skáče. Čtyřbodový náskok soupeř stáhnul na 24:23 a my to nemohli složit. Rukou boží zasáhl do té doby bojácný Štefi. Náhru na hlavní kůl si dovolil zasmečovat po lajně, kterou v prvních dvou setech vyhodil, a dal takovou mrdu, že nebylo co řešit. Navíc do hřiště :)

Zkrácený set neboli tibreak byl opravdu tahavý. Podařilo se nám odskočit na desítce a udělat si malý náskok. Nervy za stavu 14:12 byly velké a následoval náš tajm. Hlavně přihrát a Lesejk to rozhodí. Přijímá Tač krásně bagrem, ale 4 metry od saka na prostředek. Jenom přiběhnu a není jiná volba než mu to půjčit zpátky na hlavní kůl. Všichni tam čekáme desku, ale náhra je rychlejší, jejich střední to nestíhá a kraják riskne jeden směr. Tač neváhá, asi má otevřené oči, a podobnou bombou jako Štefi rozhoduje celý zápas.

Taneček se asi měl konat, ale blbě jsem to pochopil a o kroužek se akorát opřel, protože jazyk na vestě :)

Hezky jsme si spravili náladu. Krásných momentů bylo spoustu, třeba pipe Tače, kdy vylezl na záda Naďáka, nepísknuté listí v pátem setu, obíhané jednonožky Jena, emoce Máry. Zmíním také mojí náhru lobem - od levé antény, z jedné nohy, míč za zády, lob přesně na hlavní kůl, kde smečuje na zem Štefi. Tak tohle Tyky, Hanko, Zuzko a další nahrávači budete trénovat celou zimu :)

Navážeme na to dneska.