PVZ - Modřany (1:3)

Zápis z prohraného zápasu se asi nechce psát nikomu, ale zase je škoda, aby to úplně zapadlo. Včera jsme nastoupily proti Modřanům – což je soupeř, se kterým se vždycky trápíme, i když bychom na něj měli. Prohry s Modřanama mě vždycky štvou tak nějak víc... možná je to tím, že je to tým složený z mladých holek, které hrají trochu podobnou hru jako my. Prostě to není tak, jako když nás uzalejvají Uhříněvští nebo Vršovické...

Nastoupili jsme v sestavě: Hany, Lůca, Anet, Elis, Zuzka, já a Petra na liberu. Postupně se pak do hry dostaly i Janice a Lenka a na kratší střídání Dana a možná ještě někdo (paměť mi úplně neslouží).

Začátek byl famózní – tvrdé podání, pár trochu šťastných úderů od Elis a naprostý výpadek soupeřek – a najednou jsme měly vedení o mnoho bodů. I když se soupeřky trochu srovnaly, první set jsme pohlídaly a celkem s rezervou vyhrály. Důležité bylo kvalitní podání, mizerný příjem soupeřek, ale i zalívky, které jim padaly zejména do zóny 1. Přišel druhý set a naprostý útlum. Soupeřky se zvedly, nám odešel příjem i útok - několikrát tam byly od soupeřek desky na bloku (zejména na mě - ehm ehm, holt se musim podívat a vyhybat, pardon...) a když ne, tak si to zvedly v poli, trocha zmatků a vypadalo to, že se snad ani nepřehoupneme do dvouciferného skóre. Navíc zmatky v poli a úspěšné zalívky od soupeřek...

Po změně stran jsme zase měly dobrý začátek, ale nevyužily toho a soupeřky nakonec set urvaly a totéž platí i pro poslední čtvrtý set.

Průběhy setů mi trochu splývají, tak to třeba někdo doplní. Přidám jen několik postřehů:

- podání – tlačíme pěkně, ale kazíme dost. Sakra ženský, co jinýho než podání se dá natrénovat až do mrtě? Je to hrozná škoda po urvanym balónu ho soupeřkám vrátit zkaženým podáním, nemluvě o tom, že to zrovna psychiku nepodpoří... Problémy dělala soupeřkám zejména Elis, Lenka (u ní by stálo za to, aby začala i v zápasech servis skákat, protože je pak nechytatelný:-) a samozřejmě Hany, jejíž famózní série na konci 4. setu nám vykřesala naději na obrat v zápase.

- útoky středem – já vím, že je to těžké, ale střeďačky to na rychlíka aspoň na tréninkách umí! Tak se toho nebojte i v zápase. Přinejhorším to naperete do pásky, nebo z toho bude ofsajd, ale prostě rubat:-) Je škoda, že poté, co šla nahrávat Lenka jsme na útoky středem zcela rezignovaly a v posledních dvou setech by se daly spočítat na prstech jedné ruky. I když třeba nebyl pokaždé ideální přítah, je potřeba středy zkoušet i pro roztrhání soupeřova bloku, i pro motivaci našich střeďaček, které tam jsou jinak trochu zbytečně.

- rozhodčí – takhle nevidoucího rozhodčího jsme už dlouho neměly. Oba týmy na jeho hru přistoupily a nepřiznávalo se vůbec nic, ani se nikdo moc nehádal, protože on prostě teče neřešil:-)

- psychika – jak povídal Tomáš, pojďte nevěšet hlavy po každém zkaženém balónu, to bysme to nemohly hrát vůbec. Přece když naperu smeč do bloků, tak se tím nemůžu nechat úplně zdeptat. Naopak si o balón řeknu znova, abych si spravila chuť. Dyť to hrajem hlavně proto, že nás to baví, ne? Slabší chvilku má každý (a že já jich včera měla... třeba na bloku;-) , to už jinak nebude.  Důležitá (aspoň pro mě) je i podpora lavičky – když tleská půlka tělocvičny, nebo ti lavička zařve aut, tak to je fakt hoooodně znát.

- jinak v poli supr práce Šátka (viz například její doběh na zalívku na trojku ze zadní lajny – i když to vůbec nebyl její balon – sypu si popel na hlavu), ale i hezké pokrytí zadních růžků.

Příští týden nás čeká Žižkov jestli se nepletu, tak si spravíme chuť! Hrát s vámi v PV mě ukrutně baví, tak už se těším:-)

JU