Většina zdánlivě šťastných náhod se dostaví s neúprosnou pravidelností těm, kteří si je zaslouží, těm kteří se trápí s problémy. Já jsem se trápil zřejmě málo, a proto štěstí přepadlo zaslouženě na stranu Slováků. Myslím tu situaci, kdy jsme měli setbol a Pipa zachraňoval špatný příjem téměř z hlediště a Diviš "otočil". Nechtěl jsem v přípravě na kvalifikaci v krátkém času přípravy "vypouštět" džina z láhve a nejitřil jsem zavčasu potencionální problémy, jelikož družstvo pracovalo dobře a na tréninkovou morálku jsem si nemohl stěžovat. Ale po nešvarech, především v obraně, jsem šel nedůsledně v obavě, abych "nejančil" pár dnů před kvalifikací. CHYBA. Určitě bych problémy neodstranil ani za dva měsíce, ale nastartoval bych proces, což mohl být posun v herní morálce. V zápasu se Slovenskem jsem věděl, že na některé věci je pozdě.

Hráči nejsou cynici, ani flákači a budu je bránit proti "pivním" útokům či "bačkorovým" odsouzením přes internet, kde se autor nemusí podpisovat. Ruku na srdce vážení volejbaloví spoluobčané: hráči jsou jediné, co dělá stále ještě solidní jméno českému volejbalu v zahraničí. Nejsou to trenéři, nejsou to naši funkcionáři v FIVB, není to domácí profesionální soutěž s nabitými halami, není to volejbalová teorie či metodika, nejsou to mládežnické projekty. Jsou to hráči …, ty někdo vychoval, to vím (úcta vám), ale čeští hráči se v zahraničí ještě prosadí, ale trenéři až na ojedinělé případy, nikoliv. Jeden nešvar však přesto českým hráčům vyčítám soustavně (na každém druhém tréninku), ale zatím marně: přicházejí s cílem hrát dobře za národní družstvo, nikoliv vyhrát za národní družstvo a to je sakra rozdíl.

Nechal jsem se od Slováků v prvním zápasu překvapit. Měli jsme k dispozici záznamy přátelských utkání. Čekal jsem, že sestava s Benczem na postu diagonálního hráče (hrál všechny přípravné zápasy) nevydrží dlouho, připravoval jsem na to družstvo, že ho vystřídá Nemec, ale že nastoupí hned od začátku prvního utkání, nás překvapilo a zaskočilo.

V zápasu s Ukrajinou nám vyšla až zázračně všechna střídání, i první set proti Slovákům se nám podařilo zvrátit velmi nepříznivý stav a mít setbol, ale v druhém setu jsem měl asi i nešťastnou ruku při střídání.

Vím, že je česká volejbalová veřejnost zklamaná, možná i rozhořčená, ale chci hráče obhájit alespoň v tom, že většina z nich se opravdu chtěla porvat a patřičně se na to připravovala. O tom, že to chce víc, není pochyb. Jestli si každý hráč udělá poctivý (byť zcela soukromý vlastní účet) a mně se podaří udělat správná opatření, složíme úspěšně v září reparát.