Slavoj vs PVŽ 2:3

Po nekonečné střižbě, kdy jsem pořád jako jediná dávala papír a ne a ne to nějak rozstřihat, jsem byla vybrána demokratickou většinou , že napíšu komentář k včerejšímu zápasu.

Takže, vyhráli jsme  po velkém boji 3:2. Takže velká pochvala všem.

Co se týče zápasu, první set byl vyrovnaný až do konce, pak jsme dvakrát dostali na hubu, ve čtvrtém jsme je zase naprosto rozmázli my a pátý byl naprosto pod naší kontrolou.

Jako vždy byl naší nejlepší činností blok, každý set šlo určitě 5 bodů z bloku. Jako příklad naprosto neprostupná zeď Janči Urbánkové a Anety, kdy je blokly několikrát za sebou a slavoj nevěděl kudy kam. Takže velká pochvala všem všem blokujícím.

Další pochvala patří podání, zkazilo se minumum podání. Všichni podávali dobře, tvrdě, umístěně, zkrácení, Anička skákala, podání fungovalo.  Tady nejde nezmínit Anet, žádná deska koše, nic takového. Anetino rozdýchávání na podání a absolutní využití osmi vteřin zafungovalo, takže tady je recept

Co se týče příjmu a hry v poli. Když to píšu já, tak pochválim sebe, příjem byl docela dobrej a docela často jsem příjímala bagrem. A pole, myslím, že se všichni snažili, padalo se, vyškrabávali jsme míče odevšad, snad jsem neutrhla tu síť u oken, když jsem do ní pro míč skočila .

Náš náhradní trenér, (velice kvalitní záskok) dobře takticky střídal, třeba při posilování bloku. A hlavně nás všechny uklidňoval.

Hanka to pěkně rozhazovala, trhala bloky soupeřů, hezky zalejvala, o té jedné zalívce do zdi nikomu říkat nebudeme . 

Trénink s tenisákem pomohl, rány to byly. Ale co prostě nešlo byla vysoká hra na středu s Anet. Klasickou nekompromisní Anetu jsem potkala až v poslední setě, kdy prostá rychlá náhra od Hanky a pak přichází nekompromisní složení. Předchozí čtyři sety byla snaha o metr, vlastně o to co se hraje s Eliškou, ale Anet se bohužel nebyla schopná prosadit a to ani přes jednoblok.  Nemyslím si, že by to holky měly hrát takhle. Takhle jim to nejde, neskládaj, nebodujou. Prostě s Anet by se to mělo hrát rychleji a s Elis pomaleji. Elis metr vyhovuje a krásně skládála, pěkně do stran a na zem a vzpomínám si i na jednoho skoro hřebíčka .

Anet by měla být naše největší síla v útoku, ale to se v posledních zápasech neukazuje. Takže pouze můj názor, nebrzděme je a nechme je hrát rychle.

No a náš největší problém, pořád máme takové krize, výpadky. Něco se nepovede a hra nám na několik míču spadne dolů, než se to nějak probere. Když vedeme, tak hukot, všichni šlapou, všechno funguje, berou se neuvěřitélné míče, ale pak se něco posere a najednou je všechno pryč. Nejde nic. Dlouho nám trvá se zase vzchopit. To se nesmí stávat, to probrání nám nesmí trvat tak dlouho, musíme se probrat hned. Nesmíme si to tak brát, složí se další míč, zablokuje se další jejich útok, vyčape se další jejich smeč. Hlavně v klidu!!!!!!!!!!!!!

Zahráli si všichni, Ilča poprvé na smeči a ne na účku, v pohodě, akorát mě teda pořád bije, člověk si jde plácnout a odchází s modřinou , na smeči si uhráli svoje Anička, Janice, Naďa se taky chytila.

Takže to je ode mě asi tak vše, všem gratuluju k výhře, zamakaly jsme, zabojovaly, takže děkuju, že moje nové krásné boty "tornáda"  poznaly hned, jaké to je vyhrát a že v tom budeme pokračovat.

Petra