Tak jsme hráli u vojáků na Ruzyni. Do toho ty naši repre na ME, pak Srbové, Rusáci, Italové...nestačil jsem to všechno hned rychle absorbovat a předat. Inu ten náš zápas byl o kuličku. Věčná škoda, grosse Schade, balšaja ošibka. Soupeř byl totiž k nakousnutí a celou dobu jsem říkal: "Dneska by to šlo".
Kazilo se totiž docela dost. Na naše chyby jsme zvyklí, ale on to nějak obtáhnul i soupeř. Jak jinak rozhoduje koncovka. Když jsem viděl večer chyby našich reprevyvolených ani jsem snad nechtěl nikomu nic vyčítat. Ale každopádně: