Ukrajina - den sedmý poslední

STŘEDA 14.4.

NEŘÍKEJ HOP, MATIČKA PRAHA

  Neříkej hop dokud jsi nepřeskočil a ve štěstí nedojel, dalo by se doplnit. Přesvědčili jsme se na vlastní kůži, že varující články v novinách o vlakových krádežích nejsou nepravdivé. Někdy kolem třetí ranní mne probudil dotek, nebo pohyb v kupé. Rázem jsem vyskočil a chytil za ruku tlustého Roma. Překvapen nechal si prohlédnout ruce a prohmatat bundu. Po zjištění, že nic nečmajzl (měl jsem v peněžence 200 USD na mapy) a procitnutí toho hajzla :“Čo my to ty chytaš za ruce?“ jsem ho radši poslal do pryč a zalígroval dveře. Ve hlídkování mě utvrdil po 5 minutách Pivor, který mi tiše oznámil, že u nich v kupé byl taky a otevřel si vlastním klíčem. Po celou dobu se nikdo nevzbudil, ani Chrobík u nás v kupé, kterého jsme se pokoušel probudit při držení zloděje. Policie, která několikrát procházela vlak, byla někde fuč a tak zloději vystoupili a šli asi někam na dělbu lupu.Až do Prahy jsem pořádně neusnul a mile rád vystoupil spolu s ostatními na zaplivaném Pohlavním nádržení v naší milované Matičce.Se slovy „ Nevadí nám prach či špína, nádherná je Ukrajina “ se loučím z  vejletem a těším se na další akcičky s naší povedenou skupinou.