Vranovské léto

Naše prima parta mladých lidí působících a plnících novinové řádky pod názvem PVC popřípadě PVD navštívila druhý největší antukový turnaj. Chtěli jsme tak trochu ukázat těm Moravákům jaxe to mydlí v Praze. Po výprasku ve čtvrtfinále v Klatovech nás nemohlo přeci potkat nic volejbalově horšího.

Naše mise začala již v pátek pozdním příjezdem do kempu, kterýžto nás nemile překvapil cenou za ubytování, parkování, vzdušné a já nevím co ještě. No co naděláme, zaplatíme, rozbijeme stany, podotýkám, že náš stan Lesejk, Mrdák, Chrobák byl postavený v pikosekundě hlavně díky Chrobákovi. Ne, že by stavěl, protože kouřil, ale popoháněl nás důtkami a výkřiky :"Makejte vy lumpové, táta má žížu". V hospodách narváno jak na Václaváku při vítání Hitlerových vojsk. Naštěstí jsme vypudili jednu čtveřici a naše devítka mohla zasednout. Tempo jsme moc dlouho neudávali, páč ve dvanáct fakt zavřeli! Ještě, že je na Vranově krásný visutý most, který jsme prostě museli vidět. Modří již vědí, že kdyby nebylo za mostem hafo hospod, tak se na tu nádheru z vysoka, hluboka...

Dále jsou listy třídní knihy ohořelé, něco se vypilo, samozřejmě jsme byli všichni chytrý aako  v půl třetí šli spát. Spal jsem jako do přehrady hozený, ale ne tak naši sousedi a pan Mrdák. Usuzuji tak podle toho, že první co jsme viděl, když jsem ráno otevřel stan byla šiška. Letící šiška. Slečna z vedlejšího nebyla patrně spokojena z noční produkcí stáda slonů. Podotýkám, že jsem netroubil ani já ani Mrdák, ale chlapec co má dvě děti a pohotovostní karton cigár zažitý pod kůží.

Poté co si demonstrativně Mrdák postavil vlastní stan na opačné straně kempu, mohlo se jít na losování. Teda šel právě on, protože to najednou měl k pořadatelům nejblíže. Po Tygrově blamáži v minulém týdnu, kdy nás jako kapitán nalosoloval do nejsilnější skupiny, jsme čekali jak si poradí náš benjamínek. A vskutku pomohlo to. Jako jediní jsme vyfasovali 5-člennou skupinu, jako jediní jsme museli jít z pláže 2 kilometry na kurty do lesa, jako jediní jsme neměli k dispozici bufet a koupat jsme se mohli tak ve vlastním potu. A že všechny prdelky zůstaly na pláži, to je snad pochopitelné.

O kvalitě soupeřů jsme nevěděli nic asi tak 2 minuty. Do první smeče při úvodním rozpinku. Jejich smeče. Po 6 smečích od soupeře došlo k tragikomické situaci, kdy jsem na naší polovině zůstal sám. S prstem v nose jsem pozoroval zbytek PVC jak běhá po lese a hledá míče. Ty roboti na druhé straně totiž smečovali o zem přes plot. Příjemně rozběhaní jsme nastoupili do prvního setu. Chytře jsme ještě vyměnili strany, protože jsem razil terorii, že na jejich straně kurtu je nižší gravitace, páč to jinak není možné, aby skákali o tolik více.

Zákony fyziky bohužel platily všude stejně a to i ve druhém utkání proti Poštorné. Tam jsme se tedy zmohli na odpor a udělali dokonce 21 bodů. Jinak soupeř útočil pestře ve čtyřech až pěti lidech, z toho vždy minimálně jeden byl z PVC. Trochu bezmoc, ale dobrý, svítilo sluníčko a Matonni pomeranč 42 stupnů Celsia vynikající.

Od třetího zápasu jsme udělali podstatnou změnu-Štefi si rozpustil vlasy. To rapidně změnilo situaci, takže dalšího soupeře z Krajského poháru jsme rozmetali 25:7. Bohužel ve druhém setu se na saku zranil náš bomber a hezounek Grbič-těžký výron kotníku. Mimochodem předvedl po dopadu perfektní zádový tanec jak se klepal. Poté co jsme zavezli kráter štěrkem, přešel Chrobák na smeč a začali se dít věci. Teda předtím jsme ještě ten set prohráli, přeci jenom nás to zranění rozhodilo a začaly nás bolet staré jizvy.

Poslední zápas proti dalšímu týmu, prý KP 1 začal úřadovat Soda a Chrobák. První jmenovaný tím, že nic nesložil, druhý si vysloužil přezdívku Létající Čestmír. Rychlejší náhry do kůlů jsem už dlouho nedával, zarostlý borec s čírem na hlavě (k tomu se ještě dostaneme) řádil, otočil první set za stavu 19:22 (nakonec 29:27)  a zasloužil se i o vítězství v  setu druhém. A taky zároveň posledním, protože ligisté z Poštorné a Starého Města (kombinovaný tým) si postup nenechali ujít. Skončili jsme třetí, do čtvrtfinále postupovali první dva. Musím pochválit Štefiho jak krásně vytloukal bloky, asi kvůli své divačce.

Následoval úprk do sprch do vody a na piva. Já s Chrobym jsme roztržitě vynechali první dvě zbytečnosti a usadili se u Štiky. Tam došlo v první řadě k odhalení záhady, nad kterou jsme špekulovali s chlapci už od pátku. "Sakra Chrobe v jakém jsi byl salónu? Máš účes jak zpěvák ze Sunshine!" Chroby mírně potáhl a rozpačitě odvětil:"Fakt je to dobrý jo? No seděl jsem včera ve vaně a tak mě napadlo, že bych se mohl ostříhat." Málem mi vypadl půllitr z ruky, ale účes jsem ocenil. Málokdo má uprostřed ježka 3 cm, na levé straně 5 cm, na pravé 8 cm a vzadu vír. Naše rozhovory o modě a nových trendech přerušil příchod Grbiče a jeho klapání berlema. Odložili jsme Man Health Magazine a se zájmem pozorovali boj madarsko-slovenského jinocha s francouzskými dřívkami a moravskými schody. Vyhráli schody, ale těsně, po čtyřech to nakonec šlo nejlépe.

Poměrně v pohodě, mírně nachcaní jsme okusili přehradu, vyprázdnili měchýře a navonili podpaždí. Takto vyzbrojeni jsme mohli konečně zasednout na zahrádku a komentovat dění kolegů sportovců, kteří jsa šikovnější ve hře s loptou, postoupili do dalších bojů.

Dále jsou stránky třídní knihy opět ohořelé. Tygr zmizel po několika litrech beze slova v lese, Grbič se odmotal za cinkání holemi o kapoty aut, Štefi už tam vůbec nebyl, Mrdák vypil hostinskému všechnu limonádu a Soda téměř usnul. Já byl tak unavený z toho nasazení na antuce, že jsme se sebrali s Grbičovou Katkou a šli na diskotéku. Někam jsme pravda došli, ale pak jsem restartoval hardisk. Jediné co vím, že to byla budova o dvou patrech a schody jsou mrchy.

Neděle již byla jenom koukací a porovnávající. Já myslím, že na ty ligisty ještě nemáme, Soda se domnívá, že ANO. No tak uvidíme, no.

Děkuji za účast, za účes a za úžeh.

Lesejk