Zapas PVD

Ještě jsem se stále neprobral, pořád na to musím myslet! Bylo to silné, krásné, neopakovatelné, vyčerpávající. Bylo to stejně vzrušující jako hledat peněženku a nalézt ji. Bylo to jako potkat dvacetipětiletou Marilyn Monroe a moct jí líbat na holá ramena. Bylo to jako něco, co člověk prožije a je šťastný, že to prožil, jen si říká : Proboha!!! To už nechci zažít znovu, na to má pumpička prostě nestačí! Vždyť mě to stálo rok života...Minimálně...